Jan Resl: „Do sezóny jsme vstoupili dobře. První vyrovnaný zápas v Bílině jsme překlopili na naší stranu. Druhý zápas doma jsme sice prohráli s vítězem skupiny, ale pak nás čekaly další dva zápasy na venkovních kluzištích a ty byly opět velmi těsné a pro naše barvy vítězné. Start sezóny byl tedy úspěšný, i přes to, že jsme z prvních 4 zápasů hráli třikrát venku.
Další průběh sezóny bohužel ukázal, že domácí hřiště pro nás bylo spíše svazující prostředí, než abychom z něj udělali nedobytnou tvrz. Doma přišla prohra s Bílinou, poté venku v Lovosicích a pak znovu doma s Náchodem, což byl zápas, ve kterém jsme se tlačili do zakončení, měli více ze hry, ale dojeli jsme na střeleckou nemohoucnost, kterou jsme definitivně zlomili až v půlce ledna v přátelském utkání proti prvoligovému Děčínu. Byla to důležitá konfrontace, abychom zjistili, zda má smysl usilovat o účast v první lize již v následující sezóně. Jasná výhra doma 6:1 holkám zvedla sebevědomí a rozvázala ruce při zakončení.
Vypadalo to, že na to navážeme úspěšně hned v dalším domácí zápase s Blanskem, který jsme v prvních dvou třetinách ovládali a vedli už 5:2. Pak ovšem přišel kolaps ve třetí třetině a nakonec přišla prohra 5:6 po nájezdech. Góly tedy padat začaly, z čehož jsme mohli mít radost, v bodovém přísunu se to ale naší vlastní vinou moc neprojevilo. Další dobré utkání jsme odehráli na Vysočině s místním dívčím výběrem Fox Vysočina. Soupeřky jsme přestříleli v poměru 41:20, lepší efektivitu v zakončení ovšem projevily domácí Foxky a tak vyhrály 6:3. Utkání ovšem ukázalo kvalitu obou týmů a tu naší soupeři po zápase uznali a ocenili.
Pak přišla nadstavba třetí proti třetímu týmu z obou skupin Nadregionální ligy. V ní na naše Manki čekaly Mamby z Tábora. První zápas se odehrál na našem ledě a jednalo se o jasnou záležitost a kontrolovanou výhru 5:1. To na ledě Mamb o týden později to byla jiná fuška. Nezachytili jsme začátek zápasu a na začátku druhé třetiny vedly Mamby už 4:1. Holky ovšem předvedly parádní vzestup, tlačily se do útoku za vyrovnáním a pomohly si k tomu čtyřmi využitými přesilovkami. Zápas se opravdu podařilo otočit na konečných 6:7 a byla to tak sladká tečka na závěr soutěžní sezóny.
Na konci března jsme následně zavítali na druhý ročník turnaje v Bílině. V něm jsme v prvním zápase proti domácím a konečným vítězkám turnaje tahali za kratší konec a prohráli 2:0. Druhé utkání bylo klíčové k dalšímu vývoji turnaje a o tom, že proti holkám z Náchoda zvítězíme, rozhodl jediný gól. Ve třetím zápase na nás čekal soupeř z nadstavby, takže opět Mamby z Tábora. V něm jsme si otevřeli střelnici a zvítězili jasně 6:0. Dvě výhry ve skupině nás posunuly do boje o třetí místo, kde na nás čekaly prvoligové Valkýrie z Brna. Byl to vyrovnaný zápas o jednom jediném gólu – bohužel ho vstřelily Brňanky a nám zbyla jen bramborová medaile.
Znovu jsme si ovšem ukázali náš příslib do budoucna a že cesta jičínských Manek by měla být co nejdřív prvoligová. Věříme že se nám to splní hned v příští sezóně. Během této sezóny jsme do týmu zapracovali mnoho mladých a nadějných hráček z regionu (Lomnice, Nový Bydžov, Vrchlabí, Turnov, Dvůr Králové) a i vzdálenějšího Mělníka, Benátek nad Jizerou nebo Kutné Hory. Všem klubům moc děkujeme za to, že holkám umožňují za nás hrát čistě ženská utkání a podporují je tak v dalším rozvoji a hlavně zážitcích, o které jsou v klučičích kabinách přirozeně ochuzeny. Holky do kabiny stávajícího týmu skvěle a rychle zapadly a ukázaly, že nejednu z nich může čekat úspěšná hokejová budoucnost v dívčím hokeji, který je v posledních letech na vzestupu. V našem klubu tomu chceme maximálně přispívat a dávat šanci těm holkám, které mají zájem o zapojení do dívčího, vlastně ženského, hokeje a ukážou nám, že si takové šance váží a zaslouží si jí.
Chceme se co nejdříve přihlásit do 1. ligy žen. Pro současný kádr, který si to zaslouží a tu cestu všem vyšlapal – bez něj a jeho předchůdkyň bychom tady dneska ženský hokej nehráli. A také pro všechny ty mladé hráčky nejen z vlastní mládeže, ale i pro ty z okolních regionálních klubů, pro zajištění jejich budoucnosti v ženském hokeji, aniž by musely předčasně hledat a cestovat daleko za jinými ženskými týmy (protože každá z dívek dřív nebo později musí skončit s hokejem mezi chlapci). Tato sezóna sloužila jako příprava na tuto cestu, které věříme a myslíme, že se během několika let ukáže, že je správná. Tak nám držte palce.“