Začneme trochu bilancováním. Když se podíváš na jičínskou mládež před několika lety a dnes, v čem podle tebe udělala největší krok dopředu? A je naopak něco, co se stále nedaří posunout tak, jak by sis představoval?
Je to zajímavý retrospektivní pohled do minulosti a vlastně i na moje začátky v Jičíně. Prostředí bylo úplně jiné. V té době tu nepůsobil žádný profesionální trenér, dělali to tu kluci hlavně z lásky ke sportu a na dobrovolné bázi. Je neuvěřitelné, kolik času tomu tehdy věnovali ve svém volnu.
Od té doby jsme ale udělali opravdu velký kus práce. V té době tu bylo pět kategorií a opravdu málo dětí. Hokej rozhodně nebyl vnímaný jako sport, na který by se děti v Jičíně masově hrnuly. Navázali jsme v podstatě jen na existující projekt dopoledních kurzů bruslení a postupně jsme začali dělat spoustu věcí jinak a intenzivněji. Hodně jsme se soustředili na nábory a na to, jak je hokej v Jičíně vnímaný. Chtěli jsme změnit představu, že hokej není pro každého. Postupně se nám dařilo přesvědčovat rodiče i děti, že hokej může být sportem pro každého, kdo ho chce dělat. Myslím, že se nám to podařilo.
Dnes máme všechny oficiální svazové kategorie, plus první třídu a začátečníky. V přípravkách máme dokonce týmy A, B a C a do žákovských kategorií nám dorůstají početně velmi silné ročníky. To je obrovský posun. Nezměnil se ale jen počet hráčů a kategorií. Máme také široký trenérský tým. Každá kategorie má minimálně dva trenéry a v některých jsou ještě další asistenti. Trenéři si zároveň doplňují vzdělání a dnes máme u každé kategorie minimálně jednoho trenéra s licencí B. Přes kurzy bruslení pro mateřské školy učíme bruslit téměř všechny předškolní děti v Jičíně a okolí. To je podle mě důležitá věc i pro celý sportovní život ve městě.
Po šesti letech tak můžu říct, že jičínský hokej je dnes výrazně větší a má mnohem silnější pozici než dříve. Zároveň ale právě tím, jak jsme vyrostli, vznikají nové problémy, které jsme před několika lety vůbec nemuseli řešit.
Dnes už pro nás není největším problémem jen získat děti. Musíme jim vytvořit dostatečně kvalitní podmínky pro jejich další rozvoj. Potřebujeme dál posouvat sportovní stránku, pracovat na projektu sportovních tříd a samozřejmě řešit i podmínky, ve kterých tak velké množství dětí trénuje. To je pro nás další etapa.
Už tento týden čeká některé kategorie soustředění. Co od něj letos očekáváš a na co se chcete v těch několika intenzivních dnech zaměřit? Je něco, co bude oproti minulým rokům jinak?
Je fantastické, že máme možnost začít sezonu soustředěním na ledě. Je to možnost, jak hráče připravit na začátek sezony, ale zároveň je podle mě velmi důležité, že mají po delší pauze možnost znovu strávit více času společně. To pomáhá budovat týmovou atmosféru. Nechceme ale hráče jen utahat. Tvrdý trénink sám o sobě není známkou kvalitního tréninku. Důležitá je především jeho kvalita a smysl.
Chceme připomenout hokejové dovednosti, dostat hráče zpátky do herního rytmu a postupně zvyšovat intenzitu. U starších kategorií bude začátek samozřejmě trochu jiný, protože jdou na led prakticky hned. Mladší kategorie mají ještě týden na to, aby se na led připravily. Důležité pro nás bude také to, aby jednotlivé tréninky nebyly jen izolované jednotky, ale aby měly návaznost a jasný cíl. Chceme, aby hráči věděli, na čem pracují a proč.