Trénování žen je z určitého pohledu velká výzva, která není pro každého. Můžeš zhodnotit, co tě na trénování holek bavilo a co naopak bylo těžké?
Před dvěma lety jsem jako 24letý mladý muž předstoupil před asi 20členný tým žen, kde byla značná část starší než já. Neměl jsem výrazné zkušenosti s vedením týmu, ale troufám si říct, že díky zkušenostem, které jsem nasbíral za svůj hokejový život jsem to nějak zvládl, ale to se zeptej holek. Taky mi pomohlo, že jsem na to nebyl sám a pomohl mi Kuba Hladík. Nemyslím si, že trénování holek je diametrálně odlišné od trénování kluků. Spíš jde o prostředí. V loňském roce, ten tým byl jiný, byly tam jasně definované role a ten kolektiv to chápal. Letos to bylo jiné, skončily nám tři lídři, a to se projevilo, jak v kabině, tak na ledě. Některé role zůstaly prázdné.
Zároveň nemáme konkurence schopné prostředí, kdo přijde, ten hraje, takže na holky není žádný tlak a páky, které by je nutily pracovat víc. To není kritika holek, ale fakt a nebojím se říct, že to je problém všech menších klubů a kolektivů. Taky si uvědomuji, že ten kolektiv je různorodější. Máš tam holky od 12 do 40 let, to u kluků není. Polovina týmů nikdy nepůsobila v kolektivu nebo nedělala sport na úrovni. A tohle všechno se pak promítá do fungování týmu. Že ty holky řeší druhé, kdo jak hraje, kolik času je na ledě, proč ona a ne já, hledají výmluvy jinde. I když hrají 20 minut za zápas. Kolikrát jsme něco neudělaly, jenom kvůli tomu, že se trenéři nesmáli nebo venku nesvítilo sluníčko? U některých mi letos chyběla pokora, soudnost a respekt k týmu. Ale zase si musíme uvědomit, že to děláme pro zábavu a priority jsou jinde, takže chci holky pochválit za obě sezony. Snažily se a pořád jsme víc zápasů vyhráli, než prohráli (úsměv). Trenéři ostatních týmů nás také chválili, že se zlepšujeme, což je ocenění práce celého týmu. Určitě na to budu vzpomínat v dobrém. Poznal jsem plno dobrých lidí a třeba se naše hokejové cesty ještě protnou. Přeju Mankám, aby vydržely, co nejdéle to půjde.
Co máš v plánu dál, když už nebudeš trénovat?
To ještě nevím, asi si nechám nastřelit vlasy, po těch dvou letech mi nějak ubyly (úsměv).
Jak jsem odpovídal, mám toho v Jičíně víc. Teď skončily sezony všech tří týmů (Bolky, áčka i Manek), takže mám čas se rozmyslet, co dál, už teď vím, že některé věci chci opustit, ale do září času dost. Každopádně si chci odpočinout, najít si čas pro sebe a udělat něco se svým tělem (smích). Určitě bych se chtěl vzdělávat i po trenérské stránce, takže číst a sledovat jiné trenéry, podmínky k tomu mám ideální.
Ještě bych chtěl, mimo týmu, poděkovat Kubovi, který mi pomáhal s trénováním a všem lidem, kteří zajistili chod Manek, rodičům holek, trenérům mládeže, kteří nám půjčovali hráčky a těm 15 fanouškům, kteří na nás chodili!