Jaké byly tvé hokejové začátky, kdy jsi začal bruslit a kde?
S hokejem jsem začal okolo čtyř let v Jičíně. Akorát když byl otevřen nový zimní stadion. Se samotným chytáním jsem začal ještě ten rok. Takhle jsem se rozhodl, jelikož jsem si myslel jako většina lidí, že golman v bráně jenom stojí a nemusí moc bruslit. Ale samozřejmě jsem se hodně mýlil. Tohoto rozhodnutí vůbec nelituji. Jediné co mě na pozici golmana však chybí, je občas rozdat nějaký hit. Na hokej mě přihlásila maminka, ale na školičku se mnou začal chodit táta. Oběma jsem velice vděčný, že mě k hokeji přivedli a podporují mě do teď.
Jak vzpomínáš na minulost v naší mládeži, prozradil bys nám o ní něco?
Mládežnické kategorie jsem všechny strávil zde v Jičíně. Už od malička mě a spoustu mých současných spoluhráčů vede Aleš Kubíček s Láďou Kosinou. Do starších žáků nás trénoval i můj taťka, což mě v šatně dost ovlivňovalo. Ale neřekl bych, že to byla špatná zkušenost. V roce 2019 jsem si zlomil nohu a o rok déle znovu. Do toho propukla pandemie covidu a s hokejem to bylo všelijaké. Poté co se situace uklidnila a hokej jel zase skoro v plném proudu, tak se to ve mně zlomilo. Došlo mi, že hokej opravdu chci hrát. Bylo to ve starších žácích. Pro mě největší zlom a skok v kariéře. Hokej mě bavil víc než kdy předtím. Poprvé jsem se také zařadil do kolektivu a zažíval týmovou srandu.
Jak bys okomentoval svoje působení v dorostu, ve kterém v současnosti působíš?
Minulá sezóna byla zajímavá, první rok v dorostu. K tomu noví spoluhráči z Lomnice nad Popelkou, se kterými jsme na ledě i mimo něj vytvořili skvělou partu. Ta sezóna byla zdařilá. Také jsme odehráli zajímavé utkání s americkým týmem Colorada. Současná sezóna je podobná, přišli mladší spoluhráči z Lomnice nad Popelkou. Tvoříme spolu dobrý tým. Výsledkově se nám tolik nedaří, ale myslím, že ještě něco předvedeme. Tuto sezónu jsme odehráli další zajímavé utkání v německém Weiswasseru, kde jsme si z krásné haly po boji odvezli tři body. V týmu jsem letos bohužel zůstal jako gólman sám, což není ideální.
Ty už sis dokonce vyzkoušel i roli trenéra. Jak se to stalo, když jsi sám ještě dorostenec a jak to hodnotíš?
S trénováním mladších dětí jsem začal před dvěma sezónami, kdy za mnou došel pan trenér Plíšek, jestli bych nešel jednou vypomoci s tréninkem. Výpomoc byla čím dál častější, až došlo na pravidelnou spolupráci. Pomáhal jsem i s letní přípravou. V dalším roce jsem trénoval celou sezónu. Bohužel tuto sezónu se nemohu zapojit, z důvodu studia a vlastního tréninkového vytížení. Doufám, že se v blízké době opět ukážu na ledě s mladšími dětmi. Rozhodně je to něco, čemu bych se chtěl v budoucnu věnovat.
Větší vytížení máš i kvůli tomu, že jsi začal dostávat šanci i v našem A-týmu, že? To je ve tvém věku skvělý úspěch a spousta zkušeností. Jak to začalo?
Začátek s áčkem byl pro mě velmi překvapivý. Před dvěma lety, kdy jim chyběl brankář na trénink, mě oslovili. Ač jsem měl obavy, neodmítl jsem. Nakonec to dopadlo docela dobře. Od další sezony jsem s nimi začal chodit na tréninky pravidelně. Před touto sezónou došlo ke změnám v realizačním týmu mužů, tak jsem si nebyl úplně jistý s další spoluprací. V září jsem opět začal trénovat s áčkem a později došlo k dohodě o možném startu v soutěžním utkání. V několika zápasech jsem nastoupil jako druhý brankář. Až došlo na první start v dospěláckém hokeji. Stalo se to ve Varnsdorfu, kde jsem dostal možnost v poslední třetině za stavu 7:1. Přesto jsem byl hodně nervózní. Všechny střely jsem pokryl a nedostal gól. Pro mě to byla obrovská zkušenost a užil jsem si to. Tímto bych chtěl moc poděkovat trenérovi Michalovi Kejmarovi, který si mě poprvé vzal na trénink. Pak Pavlovi Vajsejtlovi a Radkovi Novému, kteří mi dali šanci přičichnout k dospěláckému hokeji.
Jaké máš cíle? Víš o něčem, čeho bys chtěl v hokejovém životě dosáhnout nebo zažít?
Teď se hlavně soustředím na tuhle sezónu. Příští sezóny jsou ještě nejasné. S hokejem chci rozhodně pokračovat a dále se posouvat co nejvýš.
Máš nějaký hokejový vzor nebo oblíbeného hráče?
Můj hokejový vzor je rozhodně Henrik Lundqvist. Teď sleduji více gólmanů, ale můj oblíbený současný brankář je Igor Shesterkin.
Představ si, že bys mohl nastoupit v utkání s kýmkoliv, kdo tě napadne. Jaká by byla tvoje vysněná lajna, za kterou bys chtěl chytat?
Jako beky bych si zvolil Jacoba Troubu a Calea Makara. V útoku Alexandra Ovečkina, Gordieho Howa a Davida Pastrňáka.
Díky moc za rozhovor a ať se ti daří na všech frontách!