

Suchou přípravu jsme nastartovali 2x týdně hned, jak nám to bylo ministerstvem zdravotnictví umožněno. Takže jsme začali začátkem května a zakončili ji na konci června vodáckým výletem na Jizeru a přátelským fotbalovým utkanim v Lomnici n.P., kde jsme změřili síly se staršími žáky HC Lomnice. Během letní přípravy jsme preferovali kruhové tréninky, kde jsme na stanovištích makali především na síle, ale i výbušnosti a rychlosti. „Velmi oblíbená“ byla taktéž Tabata. Každá TJ. byla samozřejmě zakončena nějakou hrou.
Příprava se po všech stránkách povedla. Docházka na tréninky byla přímo fantastická, za což chci celému týmu poděkovat. Vydařil se nám i víkendový teambuilding na horách. A na závěr nás trenéry potěšili i pěkné výsledky fyzických testů.
Jak už jsem zmínil účast na trénincích byla, až na výjimky, stoprocentní. Což je pro trenéry radost. Žádnou radost jsme však neměli z neočekávaných ztrát těsně před zahájením sezóny. Náš kádr z rodinných důvodů opustil Max Vitkovič, který byl u nás na hostování z Lomnice. Dalším kdo se s námi rozloučil je Lukáš Urban, kterého bohužel nepustí do hry zdraví.
Co se týče soustředění i tady panuje celkem spokojenost. Vždy je však co zlepšovat. Osobně bych si start do sezony představoval: víkendové soustředění Nymburk v prvním srpnovém týdnu a plynulé navázání na klasický tréninkový režim na ledě v domácí aréně. Jinak si ale myslím, že předstartovní příprava byla dostatečná. Abych nezapomněl, tak velkým plusem bylo i osm tréninkových jednotek na ledě, které jsme v srpnu absolvovali v lomnickém azylu.
Přátelská utkání se nám opravdu povedla a leccos nám i o síle týmu naznačila. K prvnímu utkání do Turnova jsme odjížděli „vyšťaveni“ v poslední den soustředění s velkým respektem a hlavně v 10 hráčích včetně nebojácného a šikovného Adama Višňara roč .2010. Celý tým, ale předvedl parádní chuť do hry a po pěkných akcích jsme si odvezli vítězství 5:2. Poté jsme absolvovali dva zápasy s Lomnicí nad Popelkou a obě utkání skončila dvouciferným výsledkem v náš prospěch. Nebojím se říct, že jsme v nich byli hokejovější, ale především sehranější.
Chtěl bych se obrátit na rodiče. Nesnažte se prosím na svém potomkovi dohánět vaše nesplněné sny a touhy. Nemanipulujte s ním a nenamlouvejte si, jak to v jeho zájmu děláte dobře. Nechte dítě vyjádřit svůj názor a pečlivě ho vyslechněte. Učte děti k pokoře a úctě ke starším, protože to občas zaslechnu na zimáku je doslova hrůza. A především důvěřujete trenérovi a nikdy nesnižuje jeho autoritu před dětmi.
Aleš Kubíček
Až na jedno KO od hradeckého Mountfieldu se opravdu povedl. Ostatní utkání měla parametry kvalitní krajské soutěže a na hokej se dalo koukat. A čím to je? Tato parta už spolu funguje hodně dlouho a byli časy lepší i horší. Kluci i naše dvě kočky už mají věk kdy není potřeba aby jim trenér stál za zády. Začíná to např. tim že se ze své vůle schází už třeba 2hodiny před tréninkem v šatně, kde v hloučku probírají svoje „problémy“. Svou roli kapitána perfektně zastává Tomáš Dolejší, který umí navodit atmosféru jak vážnou, tak hodně veselou. A musím to zaklepat, že ta veselá nám zatím letos hodně převládá. Každopádně se utvořila super parta, která se umí „hecnout.“
No jistě, že čekal!!! Co bych to byl za trenéra, kdybych svému týmu nevěřil ☺
Bohužel. Naše Mařenka nám zřejmě rychle vyrostla a potřebuje zapracovat na posílení některých svalů. Ale už se k naší radosti pomalu zapojuje do procesu. Nicméně již delší dobu tvrdím, že máme nejvyrovnanější brankářskou dvojici v soutěži. Proto ať je v brance Péťa, nebo Mařenka na tento post se můžeme vždy stoprocentně spolehnout, oba chytají skvěle. Takže to, že Mařenka koukala pár sobot místo hokeje na Studio Kamarád je samozřejmě veliká škoda, ale Peťas to zvládl na jedničku a myslím, že to ani nikoho nepřekvapilo.
Aktuálně se nám dlouhodobě zranil Michal Dlouhý (zlomená ruka), takže po dohodě s trenéry mladších žáků si vezmeme pod svá křídla Kubu Macha, který u nás zřejmě zůstane do konce sezóny. S tím, že máme úterní tréninky s mladšími dohromady a výkony mladších hráčů můžeme s Láďou sledovat i při společných výjezdech za mistrovskými zápasy. O adeptech, kteří by s šanci zasloužili samozřejmě víme a jejich čas určitě přijde.
To je povinnost. Pokud chceme hokej v Jičíně někam posunout, daří se nám nábory a rodičům slibujeme plnohodnotné sportovní vyžití pro jejich dítě. Slibujeme vychovat slušného člověka láskou ke sportu, tak přece nemůžeme ve 14 letech hráči říct: diky za odvedenou práci, ale už pro tebe nemáme uplatnění. Určité kroky už se podnikly a doufám, že vše dopadne. Měla by to být jedna ze současných priorit celého oddílu.
Co k tomu říct. S Láďou se známe už od školních let. Láďa je člověk na kterého se můžete v každé situaci spolehnout. Tělem i duší sporťák a celá ta banda v šatně ho má jako staršího kamaráda který rozumí srandě. Já jsem na střídačce spíše impulzivní a on ten kliďas. Takže asi ideální rovnováha „dobra a zla“ (smích). Proto říkám: jen vic takovýchto Láďů.
Tak těch věcí co bych rád sdělil světu je celkem hodně, ale to si můžete říct někdy u piva. Ale jedna věc mě trápí. Chtěl bych se obrátit na rodiče. Nesnažte se prosím na svém potomkovi dohánět vaše nesplněné sny a touhy. Nemanipulujte s ním a nenamlouvejte si, jak to v jeho zájmu děláte dobře. Nechte dítě vyjádřit svůj názor a pečlivě ho vyslechněte. Učte děti k pokoře a úctě ke starším, protože to občas zaslechnu na zimáku je doslova hrůza. A především důvěřujete trenérovi a nikdy nesnižuje jeho autoritu před dětmi.
Já taktéž děkuji. Těším se, že bude redakce v těchto rozhovorech pokračovat i u dalších kategorií a závěrem si pojďme společně přát ať můžeme dál svobodně sportovat, jinak úplně zblbneme. Dokonce si myslím, že už je na některých mých odpovědích ta loňská pauza trochu znát 😊 😊 .
Mějte se všichni fajn