Jak se od dob tvé aktivní kariéry změnil přístup k trénování brankářů a jak se v této oblasti sám dál vzděláváš?
V době, kdy jsem aktivně chytal, brankářské tréninky v jičíně neexistovaly. Chytali jsme tak jak jsme to uměli. Dnes je situace úplně jiná. Jako brankář můžeš navštěvovat tréninky pro brankáře, jezdit na nejrůznější brankářské kempy, sledovat videa, kterých je na internetu plno. Navíc se zásadně změnila brankářský výstroj ve které ani nejde chytat tak, jako dřív. Moc mě baví to všechno sledovat a nové techniky zkoušet. V současné době pracuji na získání trenérské licence C- brankář. V rámci kurzu máme několik školení s trenéry extraligových brankářů, možnosti účasti na seminářích specializovaných pro brankáře apod.
Jak ses dostal do jičínské mládeže?
Na jičínskou mládež mám ty nejkrásnější vzpomínky. Zimák bez střechy měl svoje kouzlo. Vzpomínky na tréninky, kdy zvažuješ každý rozklek, aby se ti betony nenásákly vodou, protože prší. Nebo spadnout do louže na záda, brr… Hned jak skončila sezóna a uschla hrací plocha, začala místní hokejbalová liga, která měla na svou dobu myslím velmi slušnou úroveň. Na zimáku jsme stejně jako děti dnes, strávili spoustu času.
Byli jsme skvělá parta na ledě, ale i mimo kabinu a v krajské lize juniorů jsme to dotáhli z prvního místa až do baráže o postup do vyšší soutěže. Někteří si vyzkoušeli i dres A-týmu a později se sami stali trenéry mládeže.
Jsem moc rád, že v dnešní době směřují preference oddílu hlavně do práce s mládeží. Přál bych si jednou vidět náš A-tým tvořený z větší části našimi hráči. A samozřejmě s brankářem odchovaným v HC Jičín.
Co tě na práci s mladými gólmany nejvíc baví?
U nejmladších brankářů hrozně rád sleduju jak je chytání baví. Brána je pro ně obrovská, ale přesto se snaží chytit puk jak jen to jde. Snaží se a rychle se zlepšují. Postupně si budují svůj styl a techniku.
U těch starších je to zase o vytvoření zábavného tréninku, který je vtáhne. Můžeme trénovat složitější věci, které je posouvají dál. To už je složitější a vyžaduje to z mé strany větší přípravu
Je něco, co se snažíš naučit všechny svoje svěřence bez ohledu na věk?
Mým cílem je ukázat brankářům všechny možné techniky, které může brankář používat. Od úplně základních věcí po složitější pohybové sekvence, které už si mohou sami přizpůsobit svému stylu chytání. Zahraniční experti chválí naši brankářskou školu a tvrdí, že je specifická právě tím, že od mala nenutíme brankáře chytat podle předepsaných vzorců. Mít z chytání radost a učit se nové věci. To je přesně cesta, kterou bych chtěl jít.
Myslíš, že se dá dobrý gólman „vychovat“, nebo musí mít člověk pro branku něco v sobě?
Hlavně u nejmenších dětí je o chytání velký zájem. Mnoho z nich si to chce vyzkoušet, ale ne všichni se dokáží v brankářské výstroji pohybovat. Pro ty kteří chtějí v bráně zůstat mám připravenou jednoduchou zkoušku, kterou může doma každý zkusit. Stačí chvíli házet tenisák, který má dítě za úkol chytit. Když se od něj míček neodráží jako od zdi, naopak po něm dítě skáče jako kočka a nechce s házením přestat, má určitě předpoklady být výborným brankářem.
Ani v opačném případě není třeba zoufat. Chytání se dá naučit a pokud bude chtít dítě do brány, určitě z něj bude jednou dobrý gólman.
Říká se, že brankáři jsou jiní a něco na tom opravdu je… 😀