Honzo první otázku nemůžu začít jinak, než jak se změnil tvůj život za poslední rok, který je poznamenaný COVIDEM?
No, bylo toho hodně něco z toho jsem říkal již v podcastu, ale na jaře 2020, kdy se vir objevil jsem měl těsně před koncem bakalářského studia v Hradci, takže jsem najednou nevěděl, co bude a jak to bude, ale to nevěděl nikdo. Takže jsem státnicoval až po prázdninách. Od září jsem měl nastoupit na VŠ do Prahy, ale pražské školy byly zavřeny hned od září, takže jsem zůstal doma a měl online výuku. S lidmi, které jsem v životě neviděl a neznal, jsem si najednou každý den volal a probíral látku. Tohle mi vydrželo do Vánoc než jsem si řekl, že na to už dál nemám. Takže mě teď čekaly další přijímačky, které dopadly úspěšně a od září nastupuji na školu do Prahy, tak uvidíme (úsměv).
Hokej asi nemusím hodnotit, jelikož není co, ale povedlo se mi zprovoznit nový web a sociální sítě a „vytvořit“ podcast, kdy jsme se lidem snažili přiblížit život hobby hokejistů a hokejistek a pobavit lidi v těžkých časech koronaviru.
Jak jsi se během roku udržoval v kondici?
Snažil jsem se. Hodně jsem chodil běhat a cvičil doma, ale člověka to omrzí, protože fitko je nenahraditelné. Takže v kondici jsem se udržoval a udržuji i nadále. Jsem rád, že teď můžeme s klukama na fotbal.
Od nové sezony jsi se stal hlavním trenérem ženského týmu Jičína, jak jsi se k této příležitosti dostal, a co od toho očekáváš?
Jednoho dne mi napsal bývalý trenér holek Honza Plíšek, jestli bych nechtěl holky trénovat. Ze začátku jsem si myslel, že si ze mě dělá srandu a připravuje nějaké vtipné video (smích), ale když jsem se nad tím pak zamyslel a probral to v rodinném kruhu, tak jsem na tuto nabídku asi po dvou týdnech kývnul.
Bude to pro mě především výzva! Očekávám od toho nové zkušenosti, které se mi budou hodit i v budoucím životě, protože práci s ženským kolektivem za sebou nemají ani ti nejlepší trenéři (smích). Vždycky jsem chtěl trénovat. Sledoval jsem práci trenérů a snažil se nahlížet na hokej jinak. V Jičíně i v Boleslavi jsem chodil občas s dětmi na led a snažil se jim pomoct. Teď budu mít na starosti svůj tým, takže to bude zase něco nového a doufám, že mě holky neodvolají v průběhu sezony. Ještě teď je pro mě úsměvné, že některé holky jsou starší než já. (úsměv)
Proč jsi si vůbec vybral trénovat holky?
Na tuto otázku se mě ptalo už hodně lidí. Přiznám se, že jsem zkušenosti s ženským hokejem měl minimální, takže jsem si ani nedovedl představit, co to bude obnášet, ale pořád to jsou dospělé holky/ženy, které už nemusím na tréninku hlídat, jestli se někde nepostrkují a neustále je spíš hlídat než trénovat. I to byl jeden z důvodů proč na tu nabídku kývnout. Dalším důvodem byl fakt, že budu hlavní trenér, což mě lákalo, samozřejmě si rád nechám poradit od zkušenějších trenérů, ale nechtěl bych plnit roli asistenta a mít jiný názor než hlavní trenér. Nechci, aby to vyznělo arogantně a povýšeně, protože pořád jsem na začátku, ale zkušenosti z mládežnického hokeje mám takové, že pokud budeme učit kluky stahovačky a nahrávky vzduchem, když neumí základní věci, tak je to jen ztráta času a energie, bohužel. I u holek budu chtít pilovat základy, tak aby se, pokud možno, neustále zlepšovaly.