Jaké jsou klíčové dovednosti, které by mladí hokejisté měli získat?
Dnešní moderní hokej je hlavně o bruslení a jeho rychlosti. Když nebruslíš a to rychle, tak nehraješ, protože nevyhráváš souboje o kotouč, všude jsi pozdě a musíš o něj bojovat, než aby jsi ty tvořil hru. Oblíbené jsou v dnešní době takzvané „skills“, pod kterými si většina mladých představí zázračné kličky a dovednosti s hokejkou, které jsou sice velmi důležité, ale podle mě druhořadé. Nejprve je důležité v sobě probudit zarputilost, odolnost, dávat do své hry drive. To jsou dovednosti, bez kterých se praví vítězové neobejdou. Podívejme se na Třinec, díky čemu získává tituly v Extralize nebo které týmy vyhrávají Stanley Cupy. Jsou to ty týmy, co mají široké kádry a v nich kvalitní bojovné hráče do bottom-six, silné třetí a čtvrté lajny. Chci jen říct, že technické dovednosti by měly být v návaznosti na tyto důležitější vlastnosti hráče, protože šikula, který nemá srdce bojovníka v hokeji dlouho nevyhrává. Nejdůležitější je však budovat vlastní charakter, být silnou, sebevědomou a fair-play osobností. To jsou vlastnosti, které vám zůstanou po celý život i mimo hokejové mantinely.
Jaká je podle tebe role týmového ducha v mládežnickém hokeji?
Naprosto zásadní. Týmového ducha tvoří parta, každý její člen a to co do ní vkládá. Měla by mít vůdčí osobnosti, hlasité i tiché články, co i přes nezdary a občasné neshody vždy potáhnou za jeden provaz. Jen s dobrou chemií v týmu můžete růst, užívat si výher a překonávat snáz prohry. Jen opravdové týmy můžou dokráčet k mnoha vítězstvím. V mládeži má navíc velký vliv na osobnostní rozvoj každého z nich. Naučí spolupracovat, to, že ne na všechno musíš být v životě sám, protože máš kolem sebe parťáky, kteří tě podpoří a ty naopak je. O tom by se dalo mluvit dlouze a vždy by se našla další pozitivní role, ale samozřejmě i negativní, protože se bohužel přirozeně stává, že ne každý kolektiv dokáže vytvořit toho správného týmového ducha.
Ve tvé kategorii budou hrát poprvé na celé hřiště kluci z přípravky. Jak hodnotíš ročník 2013?
Na očích jsem je měl poslední týden sezóny, kdy jsme je s Filipem převzali pod svá křídla. Bude to pro ně velký a důležitý přechod. Po tom, co jsem viděl můžu konstatovat, že je většina z nich ráda na ledě a mají vštípené správné nastavení, tedy, že chtějí trénovat a dál růst a to zodpovědným přístupem a nasazením. Kvalita se ale ukáže až při konfrontaci se soupeři.
A ročník 2012?
Když se řekne ročník 2012, tak mi hned na mysli přistane Bolek Sobotka, který má již zkušenosti z minulé sezóny mladších žáků. Hlavně mě svým přístupem na trénincích donutil si ho ihned všimnout a zapamatovat si ho. Od něj mám očekávání, že tým v příští sezóně potáhne. Jinak ročník 2012 nemůžu moc hodnotit po tom jednom týdnu, kdy jsem je pozoroval. Další hráče musím poznat až při letní přípravě a poté před startem sezóny na ledě.