Samozřejmě za podpory kamarádů z Dolního Bousova, se kterými se vzájemně hecujeme a stanovujeme si někdy i nesmyslné cíle (smích). Hlavně s panem Andělem, mimochodem bývalým hráčem HC JC. V létě chodím běhat, sem tam zajdu u nás do posilovny a ke Křélovi v Jičíně na box. Ten mě asi před pěti lety oslovil natolik, že se mu chci i po ukončení hokejové kariéry nadále věnovat. Kde jsou ty doby, kdy jsem byl schopen dopoledne odehrát zápas v hokejbale a večer jít na hokej.
Hokejbal má k hokeji hodně blízko. Jak ses k němu dostal?
V Boleslavi se kdysi hrála extraliga a dost se jim dařilo. Myslím, že byli několikrát i mistry republiky – Radouč Mladá Boleslav. V tomto období se také v MB hrála místní regionální soutěž ve které jsem přičuchl k hokejbalu. Musím říct, že mě bavil a docela mi i šel. Potom se v MB založil klub HBC Tygři Mladá Boleslav, který začínal ve druhé lize. Začal jsem za ně pravidelně hrát a podařilo se nám dokonce postoupit i do první ligy. Byla sezóna, ve které jsme hráli i o postup do extraligy. Poslední zápas v hokejbale jsem odehrál asi před dvěma lety. Výjimečně jsem se nechal ukecat asi na tři zápasy v cele sezóně.
V letošní sezóně jsi měl ale pauzu kvůli zranění. Co se ti stalo?
V domácím zápase s Vlkama začátkem prosince mě protihráč při souboji u mantinelu narazil tak nešťastně, že to odneslo moje koleno. Takže jsem měl něco s vazy a pořád mě to při některých pohybech trochu bolí.
Určitě nebudu jediná, koho zajímá, jestli tě na ledě uvidíme ještě v další sezóně? Nebo jaké jsou tvoje další plány?
Úplně bez hokeje bych to asi nevydržel. Takže mám v plánu si udělat trenérskou licenci a učit děti tady v Jičíně. I když tohle už říkám asi 5 let. Uvidíme, jestli by vůbec byl zájem ze strany klubu. Každopádně jsem měl nějaké cíle, které jsem si chtěl ještě splnit. Jeden už mám za sebou a to bylo zaběhnout pražský maraton. Další cíl do budoucna je zkusit si zápas v boxu (v rámci managerské extraligy). Chci se na ten zápas po hokejové sezóně pořádně připravit. Pokud budu časově stíhat a absolvuji dostatek sparingu, půjdu do toho. Nebojím se ani tolik toho, že dostanu na budku, ale toho, že na tu budku dostanu před známými. No a když bych se v létě cítil dobře po boxerské přípravě, třeba bych uvažoval i nad další sezónou v hokeji. Všichni mě varují, že když jednou skončím, už se k tomu nikdy nevrátím. Uvidíme co bude.