Letos jsi dosáhl velkého úspěchu, a to vítězství v extralize 9. tříd. Jaká k tomu vedla cesta? Jdou vůbec popsat bezprostřední pocity po výhře ve finále nad Libercem?
To byla jízda!!! Úžasný závěr těžké sezóny. Cesta k tomu vedla přes dřinu, trénink, dřinu, trénink. Odehráli jsme hodně těžkých zápasů. V tabulce jsme se pohybovali na 1-2. místě a s Libercem se pořád předháněli. Některé zápasy byly hodně náročné, párkrát jsme i „vypnuli“, ale naštěstí jsme si slabé chvilky vybrali v základní části. S Libercem je to vždycky hrozně těžký zápas, hlavně v hlavách. Často nás to sebevědomí dohnalo a zápas jsme prohráli. Teď jsme to zvládli parádně. Sezóna byla hodně těžká, trenéři po nás šlapali a bylo to dobře. Třeba, i když jsme vyhráli zápas na druhé straně republiky, tak další den jsme měli těžký led i suchou po tréninku. Nic nám neodpustili, teď už víme proč. Tak pocity, ty byly neuvěřitelné. Přál bych každému sportovci tohle zažít, protože tyhle pocity jsou fakt nenahraditelné. S Libercem jsme velcí rivalové. Vždycky když proti nim hrajeme, tak je to těžký, a hlavně vyhrocený zápas. A zápas v PLAY OFF, tak to bylo dvakrát víc. Tentokráte se štěstíčko trošku přiklonilo na naši stranu, a to jsme potřebovali. Doma jsme zvládli první vzájemný zápas. Museli jsme, protože Liberec to na nás u nich doma umí. V Boleslavi byla skvělá atmosféra, fanoušci nás hnali za vítězstvím. A v Liberci, tak tam to mělo velké grády. Zápas začal hodně nervózně z obou stran, nikdo nechtěl udělat chybu. 2. a 3. třetinu už bylo nahoru dolů. Naštěstí jsme to zvládli a mohli jsme zvednout nad hlavu mistrovský pohár.
Sezónu jsi zakončil turnajem v USA. Kde přesně jste s týmem byli?
Ano, s týmem Czech Knights jsme byli na turnaji WSI v Nashvillu. Krásné město, fajn lidi.
Jak kvalitní byli soupeři? Z jakých byli zemí a měst?
Soupeři byli hodně kvalitní. Byli tam jedni z nejlepších “08“ (hráčský ročník) z Ameriky i z jiných zemí. A co musím říct, tak to, jak Američané umí u toho hokeje přemýšlet, tak to my neumíme. Fyzicky i hokejově byli Američané i Rusáci někde úplně jinde. Byli tam výběry z Ruska, Švédska, Finska, Švýcarska, a spousta výběrů z Ameriky, třeba z Minesoty, Bostonu.
A jak jste si vedli?
No bohužel moc dobře ne. Měli jsem spoustu dobrých zápasů i ty, které se nám vůbec nepovedly. A se smůlou, když nám neuznali v osmifinále gól, tak jsme vypadli se Švédskem. Skončili jsme 16. z 38 týmů.
Jaké další zážitky si z USA přivážíš?
Zážitky určitě mám. Prostě Amerika, to byl jeden z mých snů se tam podívat, a to se mi podařilo. Většina hokejistů si chce zahrát v USA, tak to je jeden velký zážitek. Úžasná byla NHL hala Nashvillu, ale bohužel smůla, protože nás nepustili dovnitř, ale už jak to vypadalo z venku, bylo to krásné. Celé město bylo fakt pěkné. Všichni byli hrozně milí, usměvaví.